Mihavé světlo-(1.kapitola) začíná to lží

29. dubna 2010 v 16:31 | Cullens lady|M| |  Povídky
Ok, první kapitola. Tentokrát z pohledu Faith. Nic moc kapitola, doufám, že další budou lepší. Klidně příjimám i kritiku, chválu nečekám. A prosím čtěte a komentujte.



Slunce zasvítilo ma mou pokošku. Žádná reakce.
   V Classet jsme měli rozhodně nejhežčí dům. Když jsme sem přisli poprvé, měl Edgar záchvet šílenství a zahrál si na architekta. Ale dům to byl vážně skvělý. Celé prostředí tohoto městečka v USA bylo dobré. Byl to výjimečný den, svítilo slunce. Ostatní byli na lovu.
"Skvělý."povdychla jsem si.
Jenže mi jakási předtucha říkala, že něco není v pořátku. Všichni se chovali divně. Edgar byl nervózní, Anthonyho projednou nezajímaly ženy, Conrad se usmíval(na čemž by nebylo nic divného, kdyby ten úsměv nebyl upřímný), Matthew mlčel, Adrianne se se mnou nebavila a Boris se stranil všech. Věděla jsem, co za to může, strach. Všichni se báli, já taky.
 Ano, dvojčata se nabála, nejspíš toho nejsou ani schopny. Takže, co teď? Já nic nezmůžu, jediné, co umím, je odvést pozornost, v boji jsem na nic.
  Opřel se do mě silný poryv větru. Otřásla jsem se chladem, který mě obklopoval ze všech stran. Zvlášní, většina upírů tohle necítí. Ale já byla jiná, skoro jako člověk. Rozhodně jsem nebyla poloupír. To by moje srdse alespoň trochu tlouklo, jenže moje bylo mrtvé. Díky mě jsme nebyli prozrazeni, lidi by přece nevěřili v takové hlouposti jako jsou upíři. Já jsem je chápala.
   Skutečně bylo něco špatně. Doukonce nebyl nikdo ani na výpravě, což nebylo zrovna časté. Těžko říct, kdo byl nejlpší pátrač. Conrad vycítil schopnosti a osobnost, ale Matthew měl zase obrovské štěstí. Samozřejmě nemůžu zapomenout na Anthonyho, k němu se každý okamžitě přidal a ještě ho žadonil, aby mu věnoval trochu pozornosti. Vzpomněla jsem si na Heidi od Voturiovích, měla vlastně podobné schopnosti. Adrianne obrátila každý odpor, Boris je většinou přemlouval a ukazoval jejich možnosti. A já... nic.
   Dvojčata našel Conrad s Antonyho pomocí. Borise objevila Adrianne a Adrianne objevil Matthew.
Zvedla jsem se z lavičky, kterou jsem si přitahla na balkon. Byl tu klid. Najednou mi došlo, jak jsem tohle potřebovala. Došla jsem do kuchyně a udělala to, co by nikdy žádný upír neuděl - podívala jsem se do ledničky. Pro většinu z nás bylo lidské jídlo něco odporného. Mě docela chutnalo, zní to hodně divně, ale mohla jsem jíst. Mohla, ale neudrželo mě to živou. Bylo to logické, moje tělo se chovalo trochu jako lidské, ale jen navenek, jinak jsem upír. Zláštní upír.
"Jsi prostě divná, Faith."povdychla jsem si.
Z ledničky jsem vytáhla  bílý jogurt. Další blbost, nemusela jsem se bát, že bych přibrala, ale stejně jsem jedla většinou dietní stravu, ano, jsem ujetá.
 "Faith?"ozval se za nou zvučný hlas.
Otočila jsem se a měla co dělat, abych nezačala křičet.
"Matthewe, viděsil jsi mě. Nevěděla jsem, že jste už tady."
"Promiň, to jsem nechtěl."lehce se usmál. Oči měl karmínově rudé. Skvělý. Takže budu muset jít do školy sama. Rozhlédla jsem se po pokoji, samozřejmě, že už tam všichni byli. Anthony, Boris a Conrada měli zlatavé oči.


***


Jeli jsme mým skvělým Porsche 911, které mělo skvělou krémovou barvu a kožená sedadla. Nedala bych na mého broučka dopustit. Škola byla půl hodiny autem, díky mému skvělénu řízení jsme tam byli za deset minut. Byl to skvělý pocit opět řídit. Conrad, který seděl na zadním sedadle za mnou, si samozřejmě stěžova
" Faith, chceš nás zabít? Protože jestli jo, tak pro tebe mám novinu: Nehoda nás nezabijen, dokonce ani nezraní. Takže, pokud vážně tak stojíš o to, aby tvoje rodina umřela, tak zkus třeba brnknout Vol..."
"Sklapni, Conrade!"zavrčel Anthony.
Vážně to vypadalo, že poslechl, protože celou cestu už ani necekl. Boris byl taky zamlklý, už přes měsíc a Anthony překvapivě taky mlčel. Tak jsame jeli mlčky. Vychutnávala jsem si ticho. Překvapilo mě, jak jsem nespolečenská.
   Zaparkovala jsem ne školním parkovišti, docela hezká škola. Celkem obyčejná střední.
Vystoupili jsme všichni čtyři naráz. Několik lidí fascinovaně zíralo na aouto, zatímco ostatní sledovali nás. Anthony zmizel do kanceláře, kde nás nahlásil a udělal podobné blbosti, jako když nastupujeme na novou školu. Netrvalo mu to ani pět minut. Vyšel a zářije se umíval. Musím přiznat, že to byl ten nejvíc sexy chlap, kterýho jsem kdy viděla.
Rozdal každému rozvrh jeho hodin a plán školy. Podívala jsem se na rovrh, první hodinu jsem měla španělštinu. Zamrazilo mě, když jsem zjistila, že Anthony taky. Jinak jsem měla jen společný tělocvik s Conradem. Boris chodil teprv do prváku. Povzbudivě jsem se na něj usmála, uměla jsem si představit prvačky, které za ním budou poletovat a pořád se mu dvořit. Působil klukovským dojmem a byl strašně roztomilej. Úsměv mi oplatil a vydal se na první hodinu.
"Fajn, tak já du taky. Sejdeme se na obědě."pípl Conrad. Že by se Antonyho tak bál?
Přikývla jsem a vydala se s Angthonym na španělštinu.

Moje nejhorší obavy se vyplnily. Učitel nás sice nemučil žádným představováním, ale Anthony byl Španěl, tudíž uměl skvěle španělsky. Byla jsem za absolutní trapku, ale jemu se nedalo vyrovnat, dokonce i učitel žasnul. Konečně tahle hodina skončila.
   Podívala jsem se do rozvrhu. Biologie. Chtěla jsem se podívat do plánu, abych mohla najít učebnu, ale pak jsem přes hlasy všech uslýšela kroky, které směřovaly ke mně.
"Ahoj, já jsem Adam, jak se jmenuješ?"
Vzhlédla jsem, stál tam kluk, docela hezký, rozhodně musel být oblíbený a odvážný, a taky hloupý. Věděla jsem, že moje jméno zná, tohle byla jen ubohá zástěrka.
"Faith. Faith Morgan."
"To je hezké jméno, napadlo mě, jestli nechceš nějak pomoct?"Idiot, flirt mu vářně moc nešel.
"Jasně, moc ráda."Ale Faith, ty jsi zlomyslná.
"Mám příští hodinu biologii a ty?"
"Já taky."
"To je super, máme dvě společný hodiny."
Usmála jsem se, ale ani milimert z úsměvu nebyl upřímný.


Kráčeli jsme po světlé chodbě, přeplněné nástěnkami s diplomy a vytrýnami s poháry.
"Takže, odkud jsi Faith?"zaeptal se Adam a bylo vidět, jak je mnou posedlý.
"Z New Yourku,"jasně, že to nebyla pravda, ale chtěla jsem ho oblbnout jsště víc. Jo, jsem hnusná, ale pokud jsem se nezmínila, nejsem hodná holčička.
Zareagoval přesně, jak jsem očekávala. Vyvalil hezké hnědé oči. Tipický kluk z maloměsta.
"Páni a jaký...jaký to tam je?"
"Skvělý, lepší město neexistuje."
"To si umim představit a kede ses vzala v takový prdeli světa, jako je Classet?"
Pokrčila jsem rameny a ledabile se usmála.
"Žáleží na to?"
"Ne, já jen, že mě to zajímá. Asi musíš být na rodiče dost naštvaná." Čekala jsem na chvíli, kdy se zmíní o mých rodičích.
Sklopila jsem pohled a svěsila ramena. Podívala jsem se na něj přes husté řasy.
"Moji rodiče jsou mrtví."
"Promiň, to je mi líto, já...já jsem nevěděl....nevěděl jsem, že...jsou mrtví. Vážně...promiň. Nechci bejt nijak vlezlej,...já se ptám...jen...jez ze zvědavosti. Fakt se omlouvám...moc."
Už mi ho bylo líto, jak se trápil.
"To nevadí, už si je ani nepamatuju, nevíc teď je můj táta Edgar."
"Edgar? To je trochu neobvyklý jméno, ne?"
"Jo, on je malíř a jako každej umělec je trochu pošahanej, znáš to."
"Jo, chápu. A...jak ses k němu dostala."
"Jezdí po celý zeměkouli a hledá krásný lidi, který by mohl malovat."opět tahle stupidní povídačka, divila jsem se, že na ní všichni skáčou.
"Nedivim se, že vybral tebe."
Usmála jsem se jeho nevydařenému komplimentu.
Zazvonilo, takže jsme spěchali na biologii.
 Jak jsem později zjistila, Adam měl několik kamarádů, kteří na tom byli podobně jako on. A nejhorší bylo, že pokaždé jsem měla alespoň s jedním z nich společnou hodinu. Doprvodu jsem se nezbavila. Byla jsem ráda, když jsem jim utekla na oběd. Anthony a Conrad už tam byli. Seděli sami u jednoho stolu. Přinesla jsem si k nim tác s jídlem. Jako jediná jsem začala jíst. Ignorovala jsem Conradovi úšklebky. Měl si na to zvyknout už dávno.
Moje oči bloudily po jídelně, konečně jsem našla Borise, jak za námi jde. Vypadal dost vyděšeně. Obklopovalo ho asi pět holek. Chudák, nesnášel společost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 >Miss.GirlsteenQa< your affie <3 >Miss.GirlsteenQa< your affie <3 | Web | 29. dubna 2010 v 17:59 | Reagovat

Krááása, já prostě tleskám! :-) Od minulý povídky s Rebecou a Alecem si se ještě strašně moc zlepšila a to už jsem si tenkrát myslela, že lepší to být nemůže..♥ Každou kapitolu se budu pořád dokola, znovu a znovu opakovat, ale je to kouzelný, nádherný, skutečný..perfektně napsaný :) Trošku mi to připomnělo Bellin první den na Forkské střední.. Ale ty si to vystihla dokonale <3 Ještě jednou -dokonalost ♥ Moc se těším na pokračování..:))

2 Kikčii Kikčii | Web | 29. dubna 2010 v 18:08 | Reagovat

Spriatelíte ?? SkVeLý WeB !!

3 Lucy Lucy | Web | 29. dubna 2010 v 19:30 | Reagovat

až nemudu mot dnes usnout :-D  :-D  tak si to přečtu ;-)

4 Nelíí Nelíí | Web | 29. dubna 2010 v 19:32 | Reagovat

Ahoj jj četla a už se psychycky připravuju na třetí díl, který má vyjít v červnu... protože tak trochu vim co tam bude .. njn když už jsou ty knížky v ajine :D tak mogor jako ja si to přečte :D

5 Nelíí Nelíí | Web | 30. dubna 2010 v 8:31 | Reagovat

jj .. no já mám takhle krátkou knížku za den :D jj ono to fakt chytne hej ale jako 2 je fakt úžasná.. tam se to rozvíjí a zavíjí :D luxus :D a jako trojka bude jeste lepší ;)

6 *Bella:)MišQa* aff xD *Bella:)MišQa* aff xD | Web | 30. dubna 2010 v 10:13 | Reagovat

super :) jsi šikovná :)

7 Miss. [Cullen]Swan & NikuSh* your affs♥♥ Miss. [Cullen]Swan & NikuSh* your affs♥♥ | Web | 30. dubna 2010 v 12:35 | Reagovat

moc pěkný :) už aby byla další kapitola xD

8 Lucy Lucy | Web | 1. května 2010 v 13:52 | Reagovat

Diplomek ;-)

9 AnetQa =) -sb- AnetQa =) -sb- | Web | 1. května 2010 v 14:51 | Reagovat

krása :)

10 Kristen © - SB ♥ Kristen © - SB ♥ | Web | 1. května 2010 v 17:57 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama