Černé slunce z pohledu Rebeky-Vzpomínky(5.kapitola 2/7)

2. února 2010 v 7:18 | Cullens lady|M| |  Černé slunce z pohledu Rebeky
Abyste to ochopily, tak většina textu jsou vzpomínky, měla jsem to jiným písmem, ae to mi nebere.


Dobře jsem věděla, co bude následovat, slzy. Vzpomínka se vytratila a pohltila mě jiná.
Seděla jsem u stolu a mračila se na misku cereálií. Lží jsem se v jídle nimrala.
"Jdeme pozdě."připomněla mi maminka. Měla na sobě černé šaty, které splývaly až na zem. Na hlavě dominoval velký černý klobouk přikrytý černým závojem. V náruči držela ročního Davida v černých dupačkách. Tvářila se klidně, ale uslzené oči prozradily.
"Mami, tam nechci!"
"Je to důležité, tatínek by jistě chtěl, abys byla na jeho pohřbu."
Seskočila jsem ze židle, tehdy mi připadala obrovská. Sebrala jsem berlu a šla k mámě. Bylo mi sedm. Černé šaticky mi připomínaly, co se stalo. Tatínkova smrt mě stála týdny a týdny pláče.
"Pro tátu."zašeptala jsem. Maminka mě chytila za ruku. Vyšli jsme ven. Z jedné strany mě podpírala maminka a z druhé hůl. Vítr mě sekal do obličeje, téměř jsem se rozbrečela. Bolest byla pro sedmileté dítě moc velká. Posadila jsem se do auta. Práskla jsem za sebou dveřmi. Bratříček byl v sedačce a také plakal, ale on měl nejmenší důvod brečet. On to nevnímal tolik jako . Auto se rozjelo. Podívala jsem se do okýnka, které odráželo můj obraz jako zrcadlo. Škrábance byly stále dobře viditelné. Táhly se mi po celém obličeji, některé byly malé a některé byly nehezky dlouhé, připomněla jsem si bolest, když se na mě vysypalo sklo. Pohlédla jsem na zasádrovanou ruku, která byla zlomená. Nohy byly docela v pořádku, už se zahojily, ale naskytla se i možnost že se na ně nikdy nepostavím. Nahmatala jsem si mohutnou jizvu na bruče. Museli mě operovat, sáhla jsem si na zátylek i tam jsem měla několik jizev, když mi operovali páteř. Měla jsem štestí, jsem přežila, tatínek ne. Vezl mě do školy, poprvé. Na křižovatce nás smetl náklaďák, měl nám dát přednost, ale nedal. Táta byl na místě mrtvý, můj stav byl kritický, ale zázrakem jsem se uzdravila bez následků. Strávila jsem v nemocnici několik měsíců. Jaké štestí, že maminka s námi tehdy nejela.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Z jakého pohledu se ti povídka víc líbí?

Z pohledu Rebeky
Z pohledu Aleca

Komentáře

1 Maky Maky | Web | 2. února 2010 v 7:21 | Reagovat

Ahojky !!! Na mém blogu je důležitý článek prosím přečti si ho !!! Budu se těšit .. Klik na web

2 pixee pixee | Web | 2. února 2010 v 7:28 | Reagovat

:ú to je pribeh ?  ;-)

3 *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥♥♥ *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥♥♥ | Web | 2. února 2010 v 9:38 | Reagovat

prfekt...mimochodem...kráásnej dess

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama