Černé slunce z pohledu Aleca-Nebídka(5.kapitola2/4)

12. února 2010 v 22:10 | Cullens lady|M| |  Černé slunce z pohledu Aleca
Přistoupil jsem k pohovce. Mračila se. Její výraz vypadal, jako tenkrát, když mučila Jane. Jane. Tehdy jsem si vzpomněl, že jsem už dlouho neviděl, ona nebyla na lovu. Ale kam zmizela?
Chytil jsem Rebeku za ruku, nestiskla , jak to bylo obvykle. Co udělám, pokud ztratím?
"Rebeko! Slyšíš mě?"žádná odpověď.

Přiběhl Edward, vytřeštil oči. Nevěnoval jsem mu nejmenší pozornost.
"Jak je to mož?"udiveně vzhlédl k Alici.
"To nevím."zašeptal jsem. Klekl jsem si vedle . Něco není v pořádku. Musím zjistit, co.
Nestaral jsem se o to, že přišli i ostatní. Nepatřili jsme ani k téhle rodině. Ne. Skuteč domov jsem nenašel. Tiše jsem trpěl. Nic jiného mi ani nezbývalo. Nic. Udělám cokoliv!
Edward ke mně přišel.
"Někdo s tebou chce mluvit!"
"Kdo?"
"Nevím, neslyším jeho myšlenky moc zřetelně."
"A kde je?"
"Někde poblíž."
Něco mi říkalo, že mi pomůže zachránit Rebeku. Slabý hlásek mi radil, aby se s tou osobou setkal.
Věnoval jsem jediný pohled Rebece, ona to zvládne. Je silná.
Vyběhl jsem z domu, bylo mi jedno, že jsem se choval sobecky a bezohledně. jsem k nim stejně nepatřil a věděli to. Všechno jsem řešil jednoduše, krátká rozhodnutí, obzvlášť teď, když jsem nevěděl, co se s Rebekou děje. Žádné dlouhé rozmýšlení a rozhovory. Běžel jsem tak dlouho, dokud jsem si nebyl jistý, že jsem z Edwardova doslechu. Žádný podivný pach, který by v lese neměl, co dělat. Třeba se Edward spletl. Třeba mě sem vytáhl zbytečně.
"Tak, kde jsi? Co mi chceš?"téměř jsem křičel. Konečně jsem ucítil vůni upíra. Přímo za mnou. Otočil jsem se. Stál tam, opřený o strom. Jeden koutek povytáhnutý do úšklebku. Sledoval mě pronikavýma červenýma očima. Vlasy barvy mahagonového dřeva, jen o trochu světlejší, než moje, jeho obličeji dodaly cosi, co by někdo mohl nazvat temnotou. Mohlo mu být něco přes dvacet. Byl oblečený moderně. Džíny a černé tričko, které těsně obepínalo jeho svalnatou hruď. Chvíli jsme tam jen stáli a tupě na sebe zírali. Nakonec jsem to nevydržel, odkašlal jsem si a konečně ze sebe něco vypravil.
"Kdo jsi?"hlas jsem měl chladný a nepřístupný.
"A chceš znát moje jméno, nebo ti bude stačit, vědět, proč s tebou chci mluvit?"hlas mu překypoval arogancí, přesně jak jsem odhadl z výrazu.
"Je slušnost se představit."vlastně mi na jménu nezáleželo, ale připadalo mi lepší ho vědět.
"Nechápu, k čemu ti to bude, ale dobrá. Jmenuji se Conrad. Ta upírka, co tak miluješ, Rebeka, velmi zajímavou reakci na schopnosti."
"To jsi udělal ty?"zavrčel jsem a připravil jsem se na útok.
"Dost, Alecu! Bude v pořádku, doufám. Nechci ublížit."
"Jak znáš moje jméno?"
"Vím o tobě všechno, vzpomínáš si na tu bolest hlavy? To jsem byl . Snažil jsem se ti do dostat. Vyzařuješ sílou, Rebeka taky, proto s tebou chci mluvit."
"Do hlavy?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Z jakého pohledu se ti povídka víc líbí?

Z pohledu Rebeky
Z pohledu Aleca

Komentáře

1 Lady n1cole-Affs MtSmR!♥ Lady n1cole-Affs MtSmR!♥ | Web | 12. února 2010 v 23:51 | Reagovat

Wooow..ty budeš spisovatelka vid??

2 *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥ *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥ | Web | 13. února 2010 v 9:50 | Reagovat

SAKRA JÁ JSEM BLBÁ...JÁ TO ČTU OD KONCE...NÉÉÉÉ!!!!...TO JE JEDNO...ALE FAKT SE TI TA POVÍDKA DAŘÍÍ!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama