Černé slunce z pohledu Aleca-Nový začátek(4.kapitola)

28. ledna 2010 v 20:09 | Cullens lady|M| |  Černé slunce z pohledu Aleca
Tahle kapitola se mi moc nepovedla, je tam hodně vynechaných pasáží a je hodně zestručněná. Tak si jí přečtěte, jestli chcete.


Idiote, co to sakra děláš? Kdy máš v plánu jí říct, co se děje?

Sklapni.
Moje myšlenky se ve mě vířili jako v tornádu, neveděl jsem, co dělat. Asi bych jí to měl vysvětlit, ale Volturiovi mě děsili. Kdyby zabili Rebeku, ztratil bych jediný důvod, proč žít.

Já jí ochráním, už jsem měl dost toho, že někdo ochraňoval mě. Musel jsem jí teď ochránit doopravdy. Jsem dost silný? Musel jsem být. Nebo nejsem? V tom případě zemřeme všichni. Dokonce i Jane, má malá sestřička, která si smrt zasoužila asi nejmíň z nás tří. Ona nic neprovedla, jen se nepostavila proti mě. Možná by jí Aro mohl ušetřit, přece jen jsem si nedovedl představit Volturiovi bez ní. Byla hodně důležitá, já taky a Rebeka taky, ale my dva jsme porušili Arova pravidla. Než jsem Rebeku poznal, smrti jsem se nebál, teď jsem se bál až moc, že už nikdy neuvidím její okouzlující usměv, nidy neuslyším její sametový hlas, nikdy už neochutnám chuť jejích rtů. Bude mi na ní chybět každá maličkost. Jak si vítr pohrává s lesklýma světle hnědýma vlasama. Měla zajímavou barvu vlasů, takovou jsem u nikoho ještě neviděl. Nebyla vlastně ani světlá, ani tmavá. Všechno na ní bylo zvláštní a dokonalé, jako její schonosti. Byla skutečně nádherná, potvrdil by to každý, bezchybná. Krásná jako všichni upíři, ale přesto byla jiná než ostatní. I já jsem byl odlišný, nikdy jsem moc dobře nezapadal. Jane ano, já ne.
Byl jsem natolik ponořený do myšlenek, že jsem si ani nevšiml, kam běžíme. Vlastně, jsem ani nevěděl, že běžíme. Ze zamyšlení mě vytrihly až její slova.
"Alecu."ztrápeně si povzdychla. Zastavili jsme se. Jane se na mě podívala, jakoby
chtěla říct: Já tě asi zabiju.
"Už jsme dost daleko!"zašeptala.
"Budou nás hledat."odporoval jsem, dokázal jsem si představit, jak Aro prohledá každičké místo na celém světě, jen aby nás našel. Měl na to přece věčnost.
"Pokud zabijou Demetriho, nemají šanci nás najít."rozumný argument, ale kdy bere tu jistotu, že ho zabili?
"Já takové ryziko nepodstoupím."samozřejmě, že ho nepodstoupím, co by Aro udělal račí? Já bych se díval, jak umírá Rebeka, nebo by se Rebeka dívala na mou smrt? Co by mu připadalo horší?
"Co máš vlastně v plánu? Co s námi bude?"na to jsem nedokázal odpvědět ani sám sobě. Co jsem jí na to měl asi říct?
"Nevím, něco vymyslíme."nebudeme mít ani jinou možnost.
Pak mi hlavou bleskl ten šílený a nereálný nápad. Ale to by nešlo, je to místo,kde by nás Aro čekal úplně nejvíc, na druhou stranu, je to tak na očích, že by nás přece ani nenapadlo takovou pitomost zkoušet. To bychom jsme se mu mohli rovnou vzdát, proto nás tam nebude hledat.
"Je jedna možnost."
"Jaká?"zašeptal Rebeka, nebyl jsem si úplně jitý, jestli se mi to jen nezdálo.
"Edward mi nabídnul, jestli se nachceme přidat k nim."šílené.
"To by možná šlo."zašeptala Jane. Nevěřil jsem, že zrovna ona by s tímhle mohla souhlasit.
"Aro po nás bude pátrat. Nevzdá to."připomenul jsem jí i sobě. Pořád mi ten plán připadal až příliš lehký.
"I kdyby,přemůžeme ho." teď mluvila zase ta Jane, kterou jsem znal, nafoukaná a sebejistá. Měla pravdu, o tom jsem nemohl pochybovat.
"Nebude jim to vadit?"těžká otázka.
"Doufám, že ne."to byla jen a jen pravda.
"Kdy bychom tam měli-"nemusela ani dokončit větu, bylo mi jasné, na co se chce zeptat.
"Hned."Čím dřív tam budeme, tím bude mít Aro menší šanci nás chytit.
Přikývla, čekal jsem, že bude protestovat.
"Ještě chvíli poběžíme na sever, pak to otočíme a poběžíme k Cullenovím."
"Bylo by lepší, kdybych běžela trochu dál, tím zmátneme Ara. Navíc,Cullenovi mě nemají moc v lásce, alespoň je můřete připravit."měla pravdu.
"Souhlesím."
Rukou jsem lehce přejel po Rebečině tváři, nevěřil jsem, že někdo může být tak krásný.
"Musíme jít."zašeptal jsem, vítr mi lehce čechral vlasy.
Podal jsem jí ruku, chytila se jí a stiskla. Píchnutí u srdce se dostavilo okamžitě.

Neuvědomil jsem si, jak daleko jsme utekli.
"Alecu, co to mělo znamenat?"proč mi nikdy nepoloží otázku, na kterou se dá lehce odpovědět.
"Dohodli jsme se s Edwardem."nic než pravdu jsem jí říct nemohl.
"Proč si mi nic neřekl?"
"Součást dohody."asi by nebylo dobré, naštvat Edwarda, když mi i tak málo důvěřoval.
"Takže teď...Teď jsme volní."hlas se jí zlomil.
"Ano, nic už nám nebrní být šťasní."potvrdil jsem, ani netušila, jakou radost z toho mám, už nejsem Arův otrok.
Usmála se. Na vteřinku jsem si myslel, že moje mrtvé srdce se znovu probudí.

Edwarde, to jsme jen my. Svými myšlenkami jsem alespoň zabránil zbytečným obavám.
Chovali se přesně opačně, než jsem čekal. Chovali se přátelsky.
"Jak to dpadlo?"nemohl jsem se nezeptat, to by bylo proti přírodě.
"Všechno je v pořádku, zabili jsme Demetriho, otatní jsme nechali být, někdo musí dávat pozor na zákon. Byli hodně neštvaní. Aro slibuje pomstu."Edward vypadal spokojeně a hrdě.
"Takže mlha vydržela?"já jsem si stále nebyl úplně jistý.
"Docela dlouho, žádné komplikace nebyly."oddychl jsem si, všechno bylo v porádku.

K Rebece se chovali taky dobře, ale všechny děsili naše schopnosti. Tedy skoro všechny.
"Slyšel jsem, že dokážeš upíra rozstrhat na kusy. Je to prada?"řekl Rbece jeden z Tanyny smečky, Garrett.
Přikývla, ale očividně se o tom nechtěla bavit.
"To bych chtěl vidět."
"Není to hezké." Ne, to není.
"Já se bloesti nebojím."
"A smrti?"
"Ne."
"Dobře, ale je to... Nepříjemné."
"Nevadí."
Už se na zemi svíjel v těchh nepříjemných křečích. Na paži měl tu známou prasklinu. Rebeka vypadala soustředěně. Přestal se svíjet, vstal. Na tváři se mu kupodivu objevil náznak úsměvu.
"Facinující."koutky se mu povytáhly o něco víc.
Všichni se tvářili ohromeně. Jistě, bylo to ohromující, ale já jsem to viděl už tolikrát, proč to všechny tak zajímá? Postoupil jsem tu bolest a rozhodně bych o ní nepožádal.
"Jak to funguje?"zeptal se se zájmem Carlisle.
"Nevím, je to něco jako neviditelná síla, která člověka rozthá na kusy."odpověděla sklesle Rebeka, nebylo jí příjemné, její chopnosti byly její achylova pata. Alespoň, co se týče duše, nebylo í příjemné o tom mluvit.
"Dokázala bys prorazit mým štítem?"usmála se váhavě Bella. Z jejího tónu jsem vyčetl strach.
Byla to bytečná otázka, bylo jasné, že dokáže prorazit štítem, který Cullenovi už jednou ochránil.
"Ano, tyhle schopnosti působí na tělo, jako ty Alice a Jaspera."odpověděl Edwad, přímo vychrlil odpověď.
Všichni vypadali ještě překvapeněji než předtím.

Tanya a ostatní odjížděli.
"Bylo hezké tě znovu vidět jako spojence, Alecu." usmál se na mě Eleazar.
"Můžu řísct totéž, Eleazare."úsměv jsem mu opětoval. Teď už jsem ho chápal, chápal jsem, jak mohl opustit gardu, já uělal totéž.
Krátce se podíval na Rebeku, mohl jsem hádat, co si mysle, uršitě to mělo co dělat s jejími schopnostmi.

Když přišla Jane, významě se na mě podívala. Přikývl jsem a usmál se na ní. Chovali se k ní stejně mile jako ke mně a Rebece.

Konečně jsem byl jen s ní, byl těžký den plný životních rozhodnutí.
"Jsi šťastná?"to bylo pro mně nejdůležitější, aby byla Rebeka šťastná.
"Jsem."zašeptala, byl jsem taky šťastný, díky ní.
Dotkla se mého bličeje, stdce mi div nevyskočilo z hrudi.
"Můžeme tu zůstat."
"To je dobře."
"Nechybí ti Volturiovi?"doufal jsem, že ne, protože já bych se k nim nikdy nevrátil.
"Ani náhodou."zasmála se a já si tehdy uvědomil, jaké štěsí mám.
Kdybych tehdy věděl, že náš příběh ještě nekončí, že nejsme u konce. Čekalo nás ještě hodně neštěstí, ale i štěstí.
Byla tu hrozba Volturiovích, která byla jako kostlivec ve skříni, jen čekala, dokud skříň někdo neotevře.
Nechtěl jsem na to myslet, teď jesm byl s ní. Nic mě neděsilo, unikl jsem do slastné země lásky, která mě oddělovala od reality. Byl jsem s Rebekou, co víc si přát?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Z jakého pohledu se ti povídka víc líbí?

Z pohledu Rebeky
Z pohledu Aleca

Komentáře

1 *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥ *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥ | Web | 28. ledna 2010 v 20:21 | Reagovat

ó,díky....
ke kapitole: MOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOC POVEDENÁÁÁ!!!!
JAKOOOO MEYEROVÁ JE MEYEROVÁ,ALE TY SEŠ TKY SKVĚLÁÁ!

2 Alice-Clara Cullen Alice-Clara Cullen | Web | 28. ledna 2010 v 20:31 | Reagovat

nekecej je to skvělý :D i když tam jsou občas chyby a asi 2x bych to vůči ostatnímu textu víc rozvedla :D ale fakt skvělý !

3 B. B. | Web | 28. ledna 2010 v 20:45 | Reagovat

mm, no... co by to obnášelo? :-)

4 Nessie** Nessie** | Web | 28. ledna 2010 v 20:46 | Reagovat

Moc krásná kapitola! A celý příběh je horzně fajn!

5 B. B. | Web | 28. ledna 2010 v 20:49 | Reagovat

dobře, kdy mám začít? :-D detaily mi můžeš poslat sem: icmyself@email.cz :-) ráda pomůžu :-)

6 TýnQa-Affs LoWe TýnQa-Affs LoWe | Web | 28. ledna 2010 v 20:53 | Reagovat

ahojky jak pa je? a jak dopadlo vízo?

7 Emiinka♥ Emiinka♥ | Web | 28. ledna 2010 v 20:55 | Reagovat

jee to je moc pěkná kapitola.. ale snad je Volturiovi nebudou hledat..
takže teď budou u Cullenů? ale to nebude moc jednoduchý zvyknout si žít bez krve:D
PS: jj Ian je hroooozně moc sladkej:D

8 B. B. | Web | 28. ledna 2010 v 21:00 | Reagovat

jasan :-D 355-541-849

9 *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥ *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥ | Web | 28. ledna 2010 v 21:01 | Reagovat

nz,jen píšu,co si upřímně myslim!

10 sweet-andy sweet-andy | Web | 28. ledna 2010 v 21:02 | Reagovat

SORRY ZA REKLAMU ALE MOHLY BYSTE JUKNOUT NA MUJ BLOG JINAČ MAŠ KLASNY BLOG

11 *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥ *Klára_y♥ur_l♥ve_Aff♥ | Web | 28. ledna 2010 v 21:55 | Reagovat

a já jsem ráda,že jsi ráda:-)

12 articek articek | Web | 28. ledna 2010 v 22:54 | Reagovat

krásny blog :D

13 ›Miss.GirlsteenQa‹ your affie <3 ›Miss.GirlsteenQa‹ your affie <3 | Web | 29. ledna 2010 v 14:40 | Reagovat

Zase nááádherrný...strašně krásně si to napsala, musím vždycky souhlsit s Klárkou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama